Yoli slaví tři roky!

Když mi mailem přišla pozvánka na narozeninovou oslavu jednoho z mých nejoblíbenějších nakladatelství, byla jsem neskutečně šťastná a samozřejmě jsem se už nemohla dočkat. No zdálo se to jako věčnost, ale vzhledem k podivné relativnosti času to uteklo rychlostí světla…

Jdu od tramvaje a i těch pár desítek metrů, které mě dělí od slavného koně na Václavském náměstí, kde se mám setkat s kamarádkou (zdravím Verčo), se díky nečekané zimě zdá mnohem dál. Než vyrazíme, zajdeme do Starbucksu, který má na Václaváku nádherné druhé patro, kde se vždycky najde místo k sezení. Po téhle malé odbočce už míříme na metro a nedočkavě počítáme těch pár stanic. Dorážíme se značnou časovou rezervou, což je dobře, protože i přes to, že je to kousek, se nám povede maličko zabloudit. Nakonec ale konečně vidíme Café Kampus, kde už bez problému nacházíme místo konání.

Radek nás (jako vždy) mile vítá, odškrtává si nás ze seznamu a předává nám malý dáreček, který mě opravdu moc těší. Je jím plátěná Yoli taška, obyčejná tužka a recenzní výtisk knihy Láska v prachu hvězd (Our Chemical Hearts) od Krystal Sutherland, jejíž vydání je plánováno na duben. Vypadá vážně skvěle, takže doufám, že se k ní brzy dostanu a budu vám sem moci přidat recenzi. Poté už se seznamujeme s ostatními a usedáme ke stolu.

Když dorazí všichni, jsme oficiálně přivítáni, je shrnut celý Yoli rok 2016 a také, co nového se chystá na 2017. Potom už je nám rozdán kvíz a musíme zodpovědět patnáct otázek, které se týkají Yoli (No co si budeme povídat, moc mi to nešlo…:D). Po odevzdání, kdy si na chvíli připadám jako ve škole, je představen nádherný dort (a musím říci, že ještě lépe chutná). Takže se cpeme dortem a probíráme knížky a spoustu dalších věcí. Poté už je vyhlášen kvíz a já se dozvídám, že jsem vyhrála v tipovací otázce, kolik mají všechny Yoli knihy dohromady stran a mohu si vybrat jednu z knih, o které se hraje. Okamžitě sahám po Probuzení Simona Spiera (Simon vs. Homo Sapiens Agenda) od Becky Albertalli, protože mě už před svým vydáním tak neskutečně zaujala, že jsem ji prostě musela mít (teď už jen nakoupit Oreo a dát se do čtení).

No nevypadá nádherně? (A chutnal ještě lépe. ;))

Povídáme si, fotíme se ve fotokoutku (ano, přemluvili mě…), a pak přichází překvapení v podobě fialových Yoli ponožek! To opravdu nikdo z nás nečeká, ale je to neskutečně příjemné překvapení! Po tomhle malém ponožkovém šílenství ještě někdo sedí u stolečků a někdo už odchází. My ještě chvíli zůstáváme, ale po chvíli se také loučíme a proplétáme se rozsvícenou Prahou zpět na metro.

Zleva: Já, Radek Blažek, kámoška Verča. :D

Páni ani nevím, jak shrnout všechny moje pocity z tohohle odpoledne/večera. Neskutečně jsem si to užila, mám pocit, že zas znám Yoli o něco víc a i kdyby nic jiného – ten třešňový dort byl prostě super!

Takže už snad jen zbývá dodat - všechno nejlepší!