Další Dan Brown, nebo něco... jiného...
Autor/ka: Ian Caldwell
Originální název: The Fifth Gospel
Rok vydání: USA 2014/ CZ 2016
Nakladatelství: USA Simon & Schuster/ CZ Portál
Překladatel/ka: Linda Kaprová
Počet stran: 496
Ve Vatikánu se má zanedlouho konat výstava, která by měla údajně odhalit něco nového a něco šokujícího o Turínském plátnu. Jenže pár dní před jejím začátkem, je muž, který ji má celou na svědomí, Ugolino Nogara, zabit.
Dva bratři, kteří s ním na výstavě úzce spolupracovali, jsou vtaženi do rozplétání této záhadné události a do spousty soudních procesů. Protože to, co se zprvu jeví jako úplně jednoznačný případ, přeroste nakonec v něco úplně jiného.
Zprvu mi přišlo trochu zvláštní a upřímně mě to i trochu vyděsilo, že příběh vlastně vypráví kněz a že se vše odehrává ve Vatikánu. Tuhle náboženskou tématiku moc nemusím, ale jak jsem se propracovávala dál a dál, zjistila jsem, že mi to vlastně vůbec nevadí. Že s názory a myšlenkami hlavní postavy souhlasím a rozumím jim. A i přesto, že je v knize často citována Bible, nenudily mě tyto pasáže, ba naopak jsem se naučila i něco, co jsme ve škole neprobírali.
Tím se taky dostáváme k tomu, že Páté evangelium zprvu hodně připomíná knihy Dana Browna. Vidíme tu klasický koncept jakéhosi záhadného předmětu, který je obestřen tajemstvími a kterým se hlavní postava snaží přijít na kloub. Řekla bych ale, že tady veškeré podobenství končí. Z tajemného vypravování se totiž pomalu stává detektivní pátrání po vrahovi a nějaké to hledání jde stranou. Také je pravidlem, že Dan Brown své knihy pravidelně zasazuje do několika zemí, kdežto tady za celých pět set stran téměř nevytáhneme paty z Vatikánu. Rozdílný je také autorův pohled na náboženství. Zatímco Brown na něj pohlíží sice s respektem, ale z poněkud nezaujatého pohledu laika, který vše bere jen jako historická fakta a zajímavosti, Caldwell nám dává možnost nahlédnout přímo do samého srdce církve a to z pohledu kněze, který ve Vatikánu žije a má k relikvii víceméně osobní vztah.
Příběh je nicméně podán velmi poutavě až na občasné až příliš zdlouhavé soudní procesy. Důležité je, že každá další kapitola nabízí něco jiného. Ať už je to jen odlišný pohled na věc, který čtenáře nutí přehodnocovat názory, nebo zvrat, který mění úplně vše. A obzvlášť na konci je těchto překvapení požehnaně.
Prostě je to ten typ příběhu, u kterého jste na sebe pyšní, jak jste na vše přišli dřív než hlavní postava a vzápětí zjistíte, že pravda byla na míle daleko. Jednoduše řečeno něco, co má potenciál.
Ve Vatikánu se má zanedlouho konat výstava, která by měla údajně odhalit něco nového a něco šokujícího o Turínském plátnu. Jenže pár dní před jejím začátkem, je muž, který ji má celou na svědomí, Ugolino Nogara, zabit.
Dva bratři, kteří s ním na výstavě úzce spolupracovali, jsou vtaženi do rozplétání této záhadné události a do spousty soudních procesů. Protože to, co se zprvu jeví jako úplně jednoznačný případ, přeroste nakonec v něco úplně jiného.
Zprvu mi přišlo trochu zvláštní a upřímně mě to i trochu vyděsilo, že příběh vlastně vypráví kněz a že se vše odehrává ve Vatikánu. Tuhle náboženskou tématiku moc nemusím, ale jak jsem se propracovávala dál a dál, zjistila jsem, že mi to vlastně vůbec nevadí. Že s názory a myšlenkami hlavní postavy souhlasím a rozumím jim. A i přesto, že je v knize často citována Bible, nenudily mě tyto pasáže, ba naopak jsem se naučila i něco, co jsme ve škole neprobírali.
Tím se taky dostáváme k tomu, že Páté evangelium zprvu hodně připomíná knihy Dana Browna. Vidíme tu klasický koncept jakéhosi záhadného předmětu, který je obestřen tajemstvími a kterým se hlavní postava snaží přijít na kloub. Řekla bych ale, že tady veškeré podobenství končí. Z tajemného vypravování se totiž pomalu stává detektivní pátrání po vrahovi a nějaké to hledání jde stranou. Také je pravidlem, že Dan Brown své knihy pravidelně zasazuje do několika zemí, kdežto tady za celých pět set stran téměř nevytáhneme paty z Vatikánu. Rozdílný je také autorův pohled na náboženství. Zatímco Brown na něj pohlíží sice s respektem, ale z poněkud nezaujatého pohledu laika, který vše bere jen jako historická fakta a zajímavosti, Caldwell nám dává možnost nahlédnout přímo do samého srdce církve a to z pohledu kněze, který ve Vatikánu žije a má k relikvii víceméně osobní vztah.
Na světě existují dva typy knih. Od dob Gutenberga stihl masový knihtisk zplodit miliony a miliony tištěných svazků, které málem vyhladily onen starší druh - rukopisy. Nevzdělaný renesanční obchodník s tiskárnou dokázal vychrlit deset knih rychleji, než stihl tým vzdělaných mnichů ručně vyrobit jedinou stránku rukopisu. S ohledem na to, jak málo rukopisů bylo vytvořeno a jak špatně se s nimi po staletí zacházelo, je zázrak, že se vůbec nějaké zachovaly. Ale vynález knihy měl od svého prvopočátku mocného spojence: vždy tu byla křesťanská církev, která knihy produkovala, a papež v Římě, který je shromažďoval. Ze všech velkých knihoven lidské historie zůstala už jen jedna. A já jsem s milostí Boží právě vstoupil přímo do jejího srdce. (s. 95)(Na téhle ukázce je krásně vidět podobenství a zároveň rozdíl mezi knihami Dana Browna a Pátým evangeliem. Najdete zde nadšení pro tajemno a zároveň odlišné (náboženské) pojetí situace a toho, co objevili.)
Příběh je nicméně podán velmi poutavě až na občasné až příliš zdlouhavé soudní procesy. Důležité je, že každá další kapitola nabízí něco jiného. Ať už je to jen odlišný pohled na věc, který čtenáře nutí přehodnocovat názory, nebo zvrat, který mění úplně vše. A obzvlášť na konci je těchto překvapení požehnaně.
Prostě je to ten typ příběhu, u kterého jste na sebe pyšní, jak jste na vše přišli dřív než hlavní postava a vzápětí zjistíte, že pravda byla na míle daleko. Jednoduše řečeno něco, co má potenciál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.