Kdo chytá v žitě - J. D. Salinger

Obyčejné vyprávění o životě.

Autor/ka: Jerome David Salinger

Originální název: The Catcher in the Rye

Rok vydání: UK 1955/ CZ 2015

Nakladatelství: UK Hamish Hamilton/ CZ Knižní klub

Překladatel/ka: Luba a Rudolf Pellarovi

Počet stran: 192

Sedmnáctiletý Holden Caufield byl opět vyhozen z další střední školy, a tak se vrací zpět domů. Na své třídenní cestě potká spoustu lidí a zažije hodně podivných a zajímavých věcí. A celé tyto tří dny jeho života vypráví s jeho pohledem na svět, který se od těch ostatních dost liší.

Zůstal jsem sedět na zemi tak dlouho, dokud jsem neslyšel, jak Stradlater zavírá dveře a jde po chodbě do umývárny. Potom jsem vstal. Nemoh jsem nikde najít svou loveckou čepičku. Nakonec jsem ji našel. Byla pod postelí. Nasadil jsem si ji, otočil štítek dozadu, tak jak jsem to měl rád, načež jsem šel k zrcadlu a prohlíd si ten svůj stupidní ksicht. V životě jste neviděli ty potoky krve! Já vám měl krev po puse, po bradě, a dokonce i po pyžamu a po županu. Na jedný straně mě to děsilo, ale na druhý mě to zas fascinovalo. S tou spoustou krve a s tím vším jsem vypadal jako rváč. Já jsem se za celej svůj život porval jen asi dvakrát a v obou zápasech jsem prohrál. Nejsem zrovna rváč. Jsem pacifista, jestli chcete něco vědět. (s. 42-43)

Ani nevím, co jsem od téhle knihy očekávala. Nicméně rozhodně patří k těm zvláštnějším, co jsem doposud četla.

Kniha je poměrně útlá, ale na to, že popisuje pouze tři dny, tak to opravdu stačí. Styl vyprávění je hodně popisný, což po nějaké době dost zevšední. Ze začátku se mi to zdálo zajímavé, protože něco takového často nečtu a navíc je to psáno trochu jiným jazykem, který to také celé ozvláštňuje, ale v druhé polovině knihy mi to spíše vadilo.

Postav se tam nevyskytuje mnoho a i ty, co se tam vyskytují, tak slouží více jako prostředky pro interpretování toho, co se Holdenovi přihodí. Více rozvinutých je tam opravdu jen pár a nejvíce ta Holdenova, která je opravdu propracovaná. Má minulost, charakter, způsob vyjadřování, chování a i své zlozvyky a podobně. Působí opravdu reálně, ale občas jsem měla pocit, že si až protiřečil, jak se snažil vypadat chytře.

Hodně se mi líbí název knihy. Je z těch, které odkazují na nějaký detail, ne-li na jedinou větu v knize. Zkrátka, když tu ten detail najdete, tak vám to celé zapadne do sebe.

Jediné, co mě zklamalo, byl český překlad. Věty jsou často tak podivně skládané a slova zvláštně volená… Nevím, jestli to byla snaha ozvláštnit příběh, ale je to spíše na obtíž. Také jedno jméno je do češtiny docela podivně přeloženo, ale to je už snad jen detail.

Ale abych to celé shrnula, tak se mi kniha líbila, i když se tam vlastně nic moc nestalo a konec byl docela plytký. To zas vyvážil autorův styl psaní, který není úplně všední a který mi připomněl Jako zabít ptáčka od Harper Lee nebo třeba Ten, kdo stolí v koutě od Stephena Chbotskyho. Prostě takový průměr.

Zdroj