Smrtka - Neal Shusterman

Když zabíjet je privilegiem.

Autor/ka: Neal Shusterman

Originální název: Scythe

Rok vydání: USA 2016/ CZ 2018

Nakladatelství: USA Simon & Schuster/ CZ Yoli

Překladatel/ka: Petr Kotrle

Počet stran: 384

V budoucnosti lidé zvítězili nad nemocemi a dokonce i nad smrtí. Tím pádem, ale musejí čelit dalšímu problému a tím je přelidnění. Od toho jsou tu smrtky. Ty mají povolení (povinnost) zabíjet.

A čas od času je potřeba vycvičit nové smrtky. To je právě událost, která svede Citru a Rowana dohromady. Stanou se učedníky smrtky. To ale rozhodně není vše. Jejich cesta nebude jednoduchá a není vůbec jisté, že se jejího konce dožijí oba.

„Není tam,“ řekl mu Rowan. „Kosí dnes v jiném městě. Vrátí se domů až pozdě.“ Věděl, že smrtkovi Faradayovi by bouchly saze, kdyby se dozvěděl, že si Rowan někoho přivedl. O to lákavější byla touha udělat to. Byl tolik hodný, tolik poslušný; bylo na čase, aby udělal něco, co chce i on. (s. 62)

Byla jsem opravdu zvědavá, co mě u téhle knihy bude čekat. Je to již autorova druhá kniha, co u nás vyšla (tou první bylo Bez šance), nicméně tu první jsem nečetla, takže jsem neznala ani autorův styl psaní. Ten mě nakonec však mile překvapil. Slovní zásoba je poměrně bohatá.

Samotný děj mě ze začátku dost chytnul. Objevování neznámého světa v budoucnosti, kde spousta věcí funguje úplně jinak? Ano, prosím. Poté se vše rozběhlo a začalo nabírat na obrátkách. A to po všech stranách. Popisy, vztahy mezi postavami, vedlejší dějové linie, konflikty. Rozhodně to nebyla nuda, ale na můj vkus toho bylo až trochu moc. Jako kdyby autor nevěděl, který z nápadů má zrovna vybrat, a tak je všechny smíchal dohromady. Nebylo to zase úplně špatné, na Goodreads jsem knize dala tři hvězdičky (což je u mě průměr), ale až moc často se mi při čtení na tváři objevoval výraz jako vážně?

Postavy jsou poměrně propracované, mají minulost, vývoj i charakteristické vlastnosti. Stejně tak i prostředí, které poznáte opravdu dobře. Ale na druhou stranu je tak dokonalé až je to občas otrava.

Co mě ale opravdu překvapilo, byl konec. Celý děj byl totiž v takovém duchu, že jsem zhruba dokázala předvídat, co se stane, ale u konce to bylo úplně jinak. Vůbec jsem netušila, že přijde. To hodnotím jako velké plus.

Obálka knihy i celková grafika je povedená, ale nemůžu se zbavit toho, že ve mně vytváří dojem klasického sci-fi a ne young adult sci-fi, kterým skutečně je. Ale to je spíše detail.

Kniha je to pěkná, ale stále se nemůžu rozhodnout, jestli se pustím do druhého dílu, až vyjde. Jaký je váš názor? Okouzlil vás autorův neobvyklý svět? Nebo se na Smrtku teprve chystáte?

Zdroj