Dám ti slunce - Jandy Nelson

Když nám tajemství přerostou přes hlavu.

Autor/ka: Jandy Nelson

Originální název: I'll Give You the Sun

Rok vydání: USA 2014/CZ 2016

Nakladatelství: USA Dial Books/CZ CooBoo

Překladatel/ka: Veronika Volhejnová

Počet stran: 360

Příběh dvou dvojčat, která si během života vyměnila role. Noaha byl dříve úplně zblázněný do kreslení. Kreslil všechno, všude a vždy. Jude naopak nesměla chybět na žádném mejdanu a byla hodně oblíbená. To se ale změnilo.
Noah nyní ani nesáhne na tužku a je stále někde s partou a z Jude se stala šedá myška obklopená uměním. Ale je to opravdu tak, že nic není jako dřív? Co když je vše stále stejné?

„Platón tvrdil, že kdysi existovaly bytosti, co měly čtyři nohy a čtyři ruce a dvě hlavy. Byly úplně soběstačné, šťastné a mocné. Až příliš mocné. A tak je Zeus všechny rozsekl na dvě půlky a ty půlky rozehnal po celém světě. Proto je každý člověk odsouzený hledat tu svou druhou půlku, tu, která má polovinu jejich duše. A jen ti nejšťastnější ji najdou.“ (s. 321)

Kniha mě zaujala hned na začátku svým originálním způsobem vypravování ve stylu Johna Greena a členěním kapitol. Jednu kapitolu vždy vypráví Noah v době, kdy je mu třináct (a později čtrnáct) a druhou Jude v době, kdy je jí šestnáct. Takhle se postupně střídají a vy tak zažíváte cestování časem tam a zpět zhruba o tři roky v životech postav. Může to znít zmateně, ale opak je pravdou. Naopak to příjemně koření příběh a vy získáváte dojem, že jste pozorovatel, který si mohl spojit přítomnost, minulost a budoucnost a vydedukovat z toho informace, které postavy zjistí až na konci knihy. Cítíte se u toho pak tak chytře.

"On byl ten typ muže, který vejde do místnosti a stěny se skácí."
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/03/5a/dc/035adcbf57bd3bcca117aa4d1028ef9b.jpg

Také musím samozřejmě pochválit obálku, protože je jednoduchá, výstižná a krásná. Dále také nevšední název, na který vám dá odpověď až samotná kniha. Nejprve vám bude připadat, že se k příběhu vůbec nehodí, ale později vám dojde, že si jiný název ani nedokážete představit. 

"Slunce, hvězdy, oceán, stromy, vzdala bych se pro tebe všeho."
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/39/bf/7b/39bf7bb3b92df2c6152f46983372ae2d.jpg

Jak už jsem říkala, příběh je vyprávěn ve stylu Johna Greena, tedy se spoustou metafor, nad kterými se občas až tají dech. Je úžasné sledovat, co byla autorka schopná vymyslet.

Párkrát se pokusím zformulovat otázku tak, aby zněla normálně a jako by nic, ale pokaždé mi slova uvíznou někde v krku a vůbec se nedostanou ven. Nakonec to vzdám, vytáhnu neviditelné štětce a začnu prostě v hlavě malovat. A v té chvíli mě napadne, že možná má ty kameny jako zátěž, aby se nevznesl do vzduchu... (s. 73)

Od knihy jsem opravdu tolik nečekala. Mile mě překvapila myslím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet.