Společné čtení Malého života

Vždycky jsem chtěla být součástí nějakého společného čtení a teď se mi to konečně podařilo! Společně s @book_is_always_the_answer, @evelinmonde, @jayandherbooks a @majdinsvet jsem se pustila do čtení této velice známé knihy. A řeknu vám rovnou, že všechno nešlo tak, jak jsme si na začátku představovaly.


Den první (02.04.2020): Strany 3-81
K holkám jsem se přidala trochu opožděně až večer, ale nevzdala jsem to a hned se pustila do čtení. Úkolem na dnešek byla celá první část knihy Lispenard Street. Čte se to velmi pomalu (zatím jsem asi na dvaceti stránkách za hodinu (dále jen 20str/h)), ale tak aspoň jsem na Forestu vypěstovala pár stromů :D. A musím říct, že zatím se mi to moc líbí. Styl psaní je fenomenální a musím říct, že autorka má neuvěřitelnou slovní zásobu. Věta se klidně může protáhnout na celý odstavec, odstavec na celou stránku a kapitola těch stran má klidně šedesát. Vše, co se zatím odehrálo bylo představení čtyř hlavních postav, kdy vypravěč v úsecích kapitol vypravoval jednotlivě jejich příběhy. Zajímavé je, jak si mě jako čtenáře dokáže získat a nutí mě mít všechny postavy ráda, i když každou jiným způsobem. Jsem opravdu zvědavá, co mě čeká další dny, protože se docela bojím po tom, co jsem viděla čtecí vlog od Paperback Dreams... Taky jsem zvědavá, jestli vydržím číst vše včas.

Den druhý (03.04.2020): Strany 85-155
Dneska se četla první kapitola druhé části nazvané The Postman a celá byla o mé zatím nejoblíbenější postavě a tou je Jude. Nejvíc se mi na něm líbí ta tajemnost a to, jak silné má emoce, i když je málo ukazuje navenek. Už jsem na rychlosti 30str/h, což je pořád mnohem méně, než je můj standard, ale je to pokrok. Kniha mě vážně chytla, ale opravdu se začínám bát, co se bude dít dál a co dalšího se o postavách dozvím. Tohle je jedna z těch knih, které jsou hnány postavami a ne příběhem a je opravdu zajímavé, že se víc zajímám o ně a o styl psaní, než že bych hledala nějaký komplikovaný děj. Dnešní část ve mně zanechala takovou melancholickou náladu, ale těším se na zítřek.

Den třetí (04.04.2020): Strany 156-210
Dnešní část jsem si užila asi zatím nejvíce. Dočetli jsme druhou část knihy nazvanou The Postman. Jak já mám ráda Jude... Akorát teď se bojím, co špatného se stane dál.

Den čtvrtý (05.04.2020): Strany 213-232
Na dnešek připadla první kapitola z třetí části knihy nazvané Vanities. Teď už zase vypráví Willem.

Den pátý (06.04.2020): Doháněcí den
A protože se stalo, že jsme si navzájem docela utekly, tak jsme se na tento den rozhodly nedat žádný úkol, aby ti, co jsou pozadu, stihli vše dohnat. Takže pro mně oddychový den.

Den šestý (07.04.2020): ¯\_(ツ)_/¯
Ehm. Dneska jsem nepřečetla ani stránku...

Den sedmý (08.04.2020): Strany 233-281
Dneska už jsem se do toho zase pustila. Zatím si to opravdu užívám. Fascinuje mě s jakou hloubkou jsou všechny postavy napsané a taky to, jak vidím určité události z více úhlů pohledu (např. z pohledu toho, kdo přihlíží, a pak z pohledu toho, komu se to děje). Je to strašně zajímavé. A už se taky kniha začíná časově posouvat, zatím uběhlo několik let.

Den osmý a devátý (09.04.2020 a 10.04.2020): Doháněcí dny
Zas jsme si navzájem utekly, takže jsem nic nečetla.

Den desátý, jedenáctý a dvanáctý (11.04.2020-13.04.2020): Ehm, tady se to trochu zvrhlo... Strany 285-562
No. Za úkol bylo přečíst pouze první kapitolu čtvrté části The Axiom of Equality (strany 285-340), jenže na konci té kapitoly byl takový cliffhanger, že jsem nedokázala přestat číst a během těchto tří dnů jsem dočetla až na stranu 562... Ta kniha je prostě neuvěřitelná. Je to sice hrozný, ale nemůžu to odložit. Prostě musím vědět, co se stane dál!

Den třináctý (14.04.2020): -
Dneska se měly číst strany 341-369, ale ty už mám přečtené, tak jsem si dala přestávku.

Den čtrnáctý (15.04.2020): -
S holkama jsme se domluvily, že knihu každá dočteme samostatně a následně to rozebereme.
.
.
.
*zvuk větrem otáčených stránek*
.
.
.
*zvuk prachu, který pomalu sedá na obálku*
.
.
.
Den dvacátý čtvrtý (25.04.2020): Strany 562-653
Dneska jsem se konečně vrátila ke čtení...

Den dvacátý pátý (26.04.2020): Strany 654-720/konec
Prosím fanfáry! Dočetla jsem Malý život. Wow, to byla jízda. Konec byl jiný, než jsem čekala. Teda vlastně ne. Je to složité. Nechci tady spoilerovat, tak řeknu jen, co půjde. Nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala. I když nevím, co jsem čekala, protože to vlastně ani horší být nemohlo. Nicméně prostředek knihy se mi zdál mnohem horší, než její konec. I když jsem si přála, aby to skončilo jinak. A docela chápu proč má hodně lidí problém s tím posledním velkým plot-twistem - zdálo se to přehnané a narafičené. Nic z tohohle vám asi nedává moc smysl, pokud jste knihu nečetli. Každopádně ji doporučuji. Sice se nejedná o lehký a krásný příběh na čtení, ale i tak se autorce podařilo ho vyprávět tak, že místy zahřeje u srdce.

Doufám, že tohle nebylo poslední společné čtení, kterého jsem se účastnila. A když už o tom mluvíme... Nechtěl by společně se mnou někdo číst Převorství u pomerančovníku (The Priory of The Orange Tree)?