Já jsem dříve četla pouze v češtině, protože jsem si myslela, že na to nemám dostatečnou znalost jazyka jiného, respektive angličtiny.
Pak jsem objevila wattpad, kde jsem zjistila, že se úplně štíra hranice mezi Čechy a Slováky, takže jsem začala číst slovensky, i když to se jako jiný jazyk skoro ani nedá počítat. Také jsem zjistila, že spousta lidí tam čte příběhy v angličtině. Říkala jsem si, že bych to mohla také zkusit, ale trvalo dlouho, než jsem se k tomu odhodlala. Nakonec jsem to přece jen udělala a musím říct, že jsem za to ráda. Zjistila jsem, že to není tak těžké, jak to vypadá a otevřelo mi to mnoho možností, protože, co si budeme nalhávat, anglicky je toho opravdu více, než česky.
Příběhy na wattpadu to ale neskončilo a já si k vánocům přála svoji první anglickou knihu. Jednalo se o desátý díl Deníku malého poseroutky. Ano, vím, je to pro děti, ale já to čtu snad odjakživa a navíc mi to přišlo jako dobrý začátek, protože přeci jen kniha pro děti bude mít lehčí angličtinu než nějaký sáhodlouhý román pro dospělé. Četlo se to úplně samo.
No a teď? Teď už se musím stále přemlouvat, abych si nekoupila najednou všechny knihy, které u nás ještě nevyšly nebo ani nevyjdou (i takové jsou a dost mě to štve).
Tohle byl můj příběh a jaký je ten váš? Čtěte anglicky? Německy? Francouzsky? Španělsky? Nebo nějakým úplně jiným jazykem? Nebo zůstáváte věrni našemu krásnému českému jazyku?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.