Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde

Krása a mládí ke štěstí nestačí.

Autor/ka: Oscar Wilde

Originální název: The picture of Dorian Gray

Rok vydání: UK 1952/ CZ 1971

Nakladatelství: UK Collins/ CZ Lidové nakladatelství

Překladatel/ka: J. Z. Novák

Počet stran: 245

Umělec Basil Harrward se spřátelí s jistým nadprůměrné krásným mladíkem Dorianem Grayem a poprosí ho, aby mu stál modelem. Ten svolí, a tak vznikne nejlepší obraz, jaký malíř kdy namaloval. Mladíkovi ho věnuje. Ten je na něj pyšný a stále se v něm kochá svou krásou. Přeje si, aby obraz stárnul místo něj a on zůstal stále mladý. Zamiluje se do mladé herečky Sibyly Vaneové. Nakonec se rozhodne, že se s ní ožení. Jednoho dne přivede do divadla i své přátele, aby se podívali, jak nádherně hraje, ale její výkon je ten večer opravdu špatný a to Doriana velice rozzlobí.
Jde za ní do zákulisí a křičí na ni, že nechápe, jak ji mohl někdy milovat a nedbá na to, že mu Sibyla se vzlyky klečí u nohou a všemožně se omlouvá. Po návratu domů zjistí, že obraz se pozměnil. Už na něm není tak krásný, ale přibyla mu krutost v očích a odporný škleb. Je to odraz jeho duše. Druhý den se Dorian dozví, že Sibyla Vaneová spáchala sebevraždu. Samozřejmě je mu jasné, že je viníke on, ale netrápí ho to, protože se něco změnilo a i on se změnil. Že by se Dorianovi splnilo jeho přání? Že by obraz byl skutečným Dorianem Grayem a ten skutečný Dorian byl jen obrazem?

Kniha je celkově velmi pěkná. Je v ní hodně filozofických myšlenek, což mám ráda, protože jsem toho názoru, že kniha by měla člověku něco dát, neměla by to být jen planá slova. 

Ve všedním, skutečném světě nejsou zlí trestáni ani hodní odměňováni. Úspěchu se dostává silným, neúspěch stíhá slabé. (s. 219)

Také bylo zajímavé číst o životě v devatenáctém století, protože moc často nečtu knihy, které se v této době odehrávají. Dále měla opravdu dobrý a nečekaný konec a když o tom tak uvažuji, je to asi právě ten, co se mi na knize nejvíce líbilo. 

Myslím, že až na pomalý rozjezd jí nemám co vytknout, protože i přes to, že je poměrně stará, se mi dobře četla. Myslím, že je to po dlouhé době povinná četba, která se mi líbila.

PS: I přesto, že je v knize taková ta látková záložka, používala jsem záložku svoji. Je to záložka, na které je napsáno padesát knih, které musíte přečíst, než zemřete a právě Obraz Doriana Graye tam je, a tak jsem ji do knihy přeci musela použít, to je snad jasné...