Autor/ka: Patrick Ness
Originální název: The Rest of Us Just Live Here
Rok vydání: UK 2015/ CZ 2016
Nakladatelství: UK Walker Books Ltd/ CZ Slovart
Překladatel/ka: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
Počet stran: 304
Mikey je úplně
normální kluk. Ale svět, ve kterém žije, už tak normální není. Po městě se
začínají objevovat záhadná modrá světla a lidé začínají mizet. Ale on ani jeho
přátelé se nemusejí bát, protože oni přeci nejsou hipsteři. A tohle se vždy
děje jenom hipsterům.
Stejné to bylo před pár lety s duchomorama, ale těch
už je svět zbaven, tak co je tohle? A co
když opravdu nejsou tak v bezpečí, jak si myslí? A dokáže už konečně říct
Henně, co k ní cítí, nebo se bude dál užírat v nevědomosti, jestli ona
jeho city opětuje?Jediné, na co v tu chvíli myslím, je sloup světla, který jsme zahlédli na Palouku, když se kolem nás přehnal hipster Finn. Ten hipster Finn, kterého pak našli mrtvého. Bojím se vylézt zpod plachty. Bojím se zpod plachty nevylézt. A pak je to pryč. Světlo zmizí tak rychle, že mě to na vteřinu oslepí a musím zamrkat, abych ve stínu pod plachtou zase normálně viděl. Zaposlouchám se. Je ticho. Pak to ticho něco přeruší. Zaslechnu nějaký zvuk. Je to blízko. Předtím tu nic takového slyšet nebylo. Dech. (s. 96)
Už ze začátku říkám, že tahle kniha je opravdu divná. Při
čtení jsem měla pocit, jako kdybych si vzala nějaký prášek a ocitla se
v úplně jiném světě. Opravdu. Nebo znáte to, jak ve snech všechno dává
smysl, ale když se probudíte a začnete o tom přemýšlet, tak je vše divné a celé
takové pokřivené? Tak to je přesně definice tohohle příběhu. A pořád se nemůžu
rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně. Nebo je to možná obojí. Protože
takhle originální knihu jsem už dlouho (možná nikdy) nečetla, ale na druhou
stranu mi tam při čtení stále něco nesedělo.
Ale jinak je příběh čtivý. A to hodně. Přečetla jsem ho celý
za pár hodin. Prostě nešlo přestat. Když jsem dočetla jednu kapitolu, tak jsem
chtěla vědět, co za šílenost bude zas v té další. Navíc jsem si zamilovala
propracované postavy, u kterých mám pocit, jako kdybych je znala věky a ne jen
nějakých tři sta stran.
Zajímavý je také samotný způsob vypravování. Hlavní děj je
totiž o naprosto obyčejných hrdinech (myšleno tak, že to jsou lidé a ne nějaké
nadpřirozené bytosti) a podobá se příběhům například od Johna Greena. Ale pak
je tu ta šílená fantasy část, která mi trochu připomíná Lovce stínů. Ale o ní
se dozvídáme jen z krátkých shrnutí, které předchází každou kapitolu. A
celé to působí tak, že v konečném důsledku ani nevím, jestli tahle část
byla skutečná, nebo jestli byla jen výplodem fantasie nějaké z postav. I
když, jak říká Albus Brumbál, proč by to, co se děje v něčí hlavě, nemohlo
být skutečné?
Obálka mě také velmi zaujala. Je originální a trochu
podivná, stejně jako kniha. A navíc přesně vystihuje příběh (tedy spíše jeho
postavy).
Jestli jste dočetli až sem a jste z mého názoru tak
trochu zmatení, tak to je dobře, protože to znamená, že se mi knihu povedlo
vystihnout naprosto přesně. Nevím jak, ale tahle směs originality, šílenství a
fantasie prostě funguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.