Autor/ka: Paulo Coelho
Originální název: Veronika Decide Morrer
Rok vydání: BR 1998/ CZ 2000
Nakladatelství: BR Editora Objetiva Ltda./ CZ Argo
Překladatel/ka: Pavla Lidmilová
Počet stran: 160
Veronika, dívka žijící v Lublani, hlavním městě
Slovinska, se rozhodne spáchat sebevraždu. Předávkuje se prášky na spaní, ale
ke svému zděšení se po několika dnech probudí ve Villete – v blázinci. Co
horšího se může sebevrahovi stát, než že se mu sebevražda nepodaří?
Nic.
Veronika si musí zvyknout na denní režim, který je zde naprosto normální.
Nejprve vzdoruje, ale pak jí dochází, že proti němu stejně nic nezmůže. (Co taky
kdo zmůže proti injekci sedativ…) A jak bude její život pokračovat? Zdá se, že
nijak slavně, ale vše se může změnit.Z nočního stolku si vzala čtyři krabičky prášků na spaní. Místo aby je rozdrtila a smíchala s vodou, rozhodla se vzít jeden po druhém, protože od úmyslu k činu je daleko a ona si chtěla nechat cestu k ústupu volnou, kdyby toho náhodou začala litovat. Avšak po každém spolknutém prášku se ve svém záměru ještě víc utvrdila: za pět minut byly krabičky prázdné. Neměla ponětí, jak dlouho bude trvat, než ztratí vědomí, a proto si na postel nachystala nové číslo francouzského měsíčníku Homme, které právě dostali v knihovně, kde pracovala. (s. 9)
Názory na knihy od Coelha jsou vždycky hodně rozporuplné.
Někteří ho odsuzují, někteří uctívají. Musím uznat, že bude asi trochu blázen,
ale knihy, co jsem od něj četla, mě zatím nezklamaly. Jako prvního jsem četla
Alchymistu, který mě okouzlil a trochu mi připomněl Malého prince. To už bude
hezkých pár let… No a nyní se mi pod ruku dostala další jeho útlá knížka, která
mě okamžitě zaujala svým názvem. Knihy s tématem sebevraždy jsou totiž
něco, co mám opravdu ráda.
Celý příběh byl doslova útok na smysly. Nejprve mě to
okamžitě vtáhlo do děje. Bez zbytečného úvodu. Pak mě to donutilo přemýšlet.
Hodně. Co vlastně znamená být normální? Kde je hranice? Kdo je blázen a kdo
není? Je neuvěřitelné, kolik filozofie se do tak tenké knížky vejde.
„Všichni žijeme ve svém vlastním světě. Když se ale podíváš na hvězdnatou oblohu, uvidíš, že všechny ty různé světy se doplňují, tvoří souhvězdí, sluneční soustavy, galaxie.“ (s. 126)
Kdybych měla hodnotit děj jako takový, tak špatný nebyl. Je
zřejmé, že není to hlavní, na co se autor soustředil, a tak není tak složitý a
rozmanitý, ale rozhodně za to stojí. A na konci dokonce bylo jedno velké
překvapení.
Pokud nemáte rádi knihy s filozofickými prvky, nad
kterými musíte přemýšlet, tak pak tahle rozhodně není pro vás. Není to totiž
žádné oddechové čtení k bazénu.
Zdroj |
Od Coelha jsem četla zatím jen Alchymistu ale na tuhle knihu jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů. Hned jak budu mít chvilku času, určitě si ji přečtu.
OdpovědětVymazatTaké jsem četla jako prvního Alchymistu a druhou Veroniku, takže tohle pořadí určitě doporučuji. :) Jsem ráda, že jsem tě navnadila. ;)
VymazatVeronika se rozhodla zemřít jsem viděla ve filmové podobě a strašně se mi to líbilo. :) Vždy si říkám, že si nějakou knihu od Coelha pořídím, ale stále nevím, která by byla ta pravá.
OdpovědětVymazat