středa 9. srpna 2017

Odvrácená tvář lásky - Colleen Hoover


Musíme se naučit přijmout minulost.

Autor/ka: Colleen Hoover
Originální název: Ugly Love
Rok vydání: USA 2014/ CZ 2017
Nakladatelství: USA Atria/ CZ Yoli
Překladatel/ka: Jana Jašová
Počet stran: 288


Tate se na nějaký čas přestěhuje ke svému bratrovi Corbinovi. Je pilot, takže často není doma a to je ideální, protože ona má alespoň čas na učení. Okamžitě se setkává s jeho přáteli, ze kterých ovšem není zpočátku moc nadšená. Pak si ale nejlepší přítel jejího bratra Miles získá její pozornost.
Zájem je evidentně oboustranný, ale Miles nechce žádné city, a tak je jejich vztah pouze fyzický. Dokáže to Tate ustát, i přes to, že by chtěla mnohem víc? A co se Milesovi stalo, že zanevřel na lásku?
Ve chvíli, kdy se objevil, jsem boj vzdala. Boj, o kterém jsem vůbec nevěděla, že ve mně probíhá. Nestává se mi to často, ale když už mi nějaký chlap připadá atraktivní, dávám přednost tomu, aby se mi to stalo s někým, u koho o to stojím. Což nebyl Milesův případ. Nechtěla jsem k němu nic cítit. Nechtěla jsem, aby mě to přitahovalo k někomu, kdo se opíjí do němoty, brečí kvůli jiným holkám a ani si nepamatuje, s kým se v noci vyspal. Jenže bylo těžké nevnímat jeho přítomnost, když se jeho přítomnost stala vším. (s. 32)
Už dlouho jsem chtěla zkusit nějakou knihu od této autorky. Takže když jsem na Světě knihy narazila na tuhle, neváhala jsem a koupila si ji, aniž bych o tom nějak přemýšlela. No a nakonec mě překvapila, ale rozhodně ne mile.

Nevím, co k tomu říct. Znáte wattpad? Tak celé mi to připadalo, jako kdyby to napsala nějaká náctiletá holka na wattpadu. Skoro žádný příběh (A ten co tam byl - jeden velký kýč.). Postav tam vystupovalo zoufale málo a propracovaná do nějaké hloubky byla jen jedna a to Miles. Jen ten byl svým způsobem zajímavý, což není úplně nejlepší, když většinu děje vyprávěla Tate. Zajímavý byl až konec. Věděla jsem, že se něco takového musí stát, ale že se stane tohle, to jsem opravdu nečekala.

Ale způsob zpracování je rozhodně originální. Klasické kapitoly, které vypráví Tate, se střídají s kapitolami z Milesovi minulosti. Ty postupně odhalují všechna tajemství. Také jsou některé části psány tak, že jsou zarovnány na střed. Myslím, že to má zdůrazňovat jeho lásku nebo něco podobného. Rozhodně to ale alespoň trochu zachránilo ten otřesný a neoriginální příběh.
Obálka je až bolestně výstižná. Je jednoduchá a její význam se vám neodhalí až téměř do konce. Takže je téměř dokonalá. Působí moderně a vkusně, takže rozhodně dokáže zaujmout. Proč takový nemůže být celý příběh?


Nevím, jestli si od Colleen Hoover ještě něco přečtu. Tohle mě zklamalo. Bylo to čtivé, ale rozhodně ne hodnotné. Doufám, že její ostatní knihy jsou jiné, protože jestli je populární díky tomuhle, tak opravdu pochybuji o vkusu lidí, kteří ji tak opěvují.

2 komentáře:

  1. Já jsem podobné zklamání zažila u knihy Bez naděje. Tam zase bylo namaštěno tolik klišé a zápletek, že jsem nakonec nevěřila vůbec ničemu a na konci už jsem byla naštvaná, co to tam všechno narvala. Po tom zklamání už od ní nic číst nebudu. Taky jsem si říkala, že jestli jsou všechny její knihy stejné, je to ztráta času. Ani článek jsem o ní nepsala, nestálo mi to za to. Ale věřím, že jsou lidi, které to bude bavit. Každý jsme jiný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo ji nemusí...:D Všichni ji totiž opěvují a já vážně nevím za co...

      Vymazat

Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.