Dívka z inkoustu a hvězd - Kiran Millwood Hargrave

Báje a příběh není totéž.

Autor/ka: Kiran Millwood Hargrave

Originální název: The Girl of Ink and Stars

Rok vydání: UK 2016/ CZ 2017

Nakladatelství: USA Kiran Milwood Hargrave/ CZ Fragment

Překladatel/ka: Kryštof Herold

Počet stran: 230

Isabelle je dcerou kartografa, a proto se jí tak moc nelíbí, že nemůže poznat celý ostrov, na kterém se rozkládá jejich země. Celý ostrov je totiž rozdělen na dvě poloviny a hranice je přísně střežena.

Guvernér to tak určil, a tak to musí být. Isa ráda poslouchá svého otce, který jí vypráví příběhy o všemožných tajemných zemích, které leží za mořem. A i když je všechny vždycky chtěla poznat, tak je jejím největším snem zmapovat zapovězené území ostrova. A jednoho dne ji okolnosti donutí se tímto směrem vydat a jak už to tak bývá, nic nebude tak, jak si vždycky představovala.

Všichni jsme utvářeni okolím. Každý z nás si na kůži, ve způsobu chůze, dokonce i v tom, jak roste, nese mapu vlastního života. (s. 113)

Čeho si na knize všimnete nejdříve, je počet stránek. Má jich sotva dvě stě. Jak se tam může vejít celý fantasy/sci-fi příběh? Odpověď je jasná – nemůže.

Celou dobu jsem měla pocit, jako kdybych četla povídku a ne knihu. Celý příběh je tak zvláštně vytržený z kontextu a podobně i končí. Ale to není ani zdaleka všechno. Zpočátku se zdálo, že v knize opravdu je potenciál. Vyvolávala ve mně ten příjemný pocit tajemna a útulna (hygge?), ale pak se to celé nějak zvrtlo. Měla jsem pocit, že autorka psala, pak jí to téma přestalo bavit, a tak ho jednoduše změnila a bez jakýchkoliv úprav pokračovala dál. Prostě více nápadů spojených dohromady, kterým to spolu moc nefungovalo. Tak například na začátku je jakýsi náznak toho, že hlavní postava umí kouzlit, ale je to tam použito jen jednou (právě na začátku), a pak už nic. Žádná zmínka. Nedozvíme se, jak to dělá, proč to dělá, zkrátka nic. Vypadalo to, jako kdyby autorka chvílemi ani nevěděla, co píše.

Do půlky knihy jsem ani nechápala, jaká je pointa/hlavní děj knihy. K čemu má kniha směřovat. Celé se to podivně táhlo. Pak (asi v polovině) to začalo být zajímavé. Některé použité nápady jsou docela dobré a myslím, že i originální, takže jsem obracela stránku za stránku. Ale příběh nabral až moc rychlí spád. Nebyl čas na žádné vedlejší dějové linie, větší propracovanost postav, krajiny – ničeho. Jediná propracovaná byla ona báje, okolo které se tedy (nakonec) všechno točí.

Název je hezký a výstižný. To se ovšem nedá říci o obálce. Ano, je hezká, i když se mi více líbí v bílé barvě, kterou má reading copy, než v připravované žluté. Ale vůbec se mi nezdá výstižná. Do jisté míry popisuje hlavní postavu, ale ne tak, jak by asi měla. Mám z ní spíše pocit, jako kdyby dokázala mluvit se zvířaty a po odpoledních běhala po voňavých loukách za zpěvu barevných ptáčků… A tak to vážně není, takže bych zvolila něco více kartografického. V knize jsou také jakési ilustrace nebo drobné obrázky a čáry, které zpestřují vzhled. Na můj vkus jich tam však bylo moc. Nejednou se mi stalo, že jsem sledovala čáry a na text jsem zapomněla.

Prostě nějak nevím, co si o tom myslet. Nedá se říci, že by to bylo úplně špatné, protože mě to dokázalo vtáhnout do děje (někdy), ale stále jsem při čtení kroutila hlavou. Kdybych měla knihu někomu doporučit, tak by to byli mladší čtenáři okolo jedenácti let, kteří toho ještě přečíst moc nestihli, takže by jim nevadilo, že na světě je mooooc lepších knih.

Ten pocit, když při editování recenze narazím na fotku toho, jak vypadá originál... Tak přesně takhle to české nevypadá...
Zdroj

P. S. Reading copy je z VIP balíčku z Humbooku, takže moc děkuji!