Když chceme něco
změnit, musíme to prostě vykřičet do světa.
Autor/ka: David Levithan
Originální název: Two Boys Kissing
Rok vydání: USA 2013 / CZ 2013
Nakladatelství: USA Alfred and Knopf / CZ CooBoo
Překladatel/ka: Kateřina Ešnerová
Počet stran: 192
Harry a Craig jsou nyní jen kamarádi, ale dříve spolu
chodili a rozhodli se, že překonají světový rekord v nejdelším líbání.
Avery a Ryan jsou dva kluci, co se potkali na plese pro geye a okamžitě si
padli do oka. Peter s Nielem spolu chodí už delší dobu a jsou šťastní. A
pak je tu ještě Cooper. Kluk, co má spousty identit na internetu a s muži
se stýká pouze tam.
A tihle všichni jsou
nějakým způsobem propojení – tvoří jeden ucelený příběh. Buď se znají, někde se
potkali nebo se ještě někde potkají.
Tahle kniha je opravdu nesmírně zvláštní. Nejenže není vůbec rozdělena na kapitoly, ale
také je vyprávěna z poněkud jiného pohledu. Jedná se vlastně o třetí osobu,
tedy pohled vypravěče, ale tady jsou tím vypravěčem dávno mrtví lidé, duchové. Jak
tak koukám, zní to šíleněji, než to ve skutečnosti je, i když je pravda, že mi
chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla a i potom mi to trochu vadilo. Rušilo
mě to od příběhu, protože jsem si stále říkala: „Co to sakra je?“ Ono to tam
totiž není moc vysvětlené, a tak jsem nad tím musela stále přemýšlet a
přemýšlet. Na druhou stranu mě to ani nepřekvapilo, protože pokud jste od
Levithana četli knihu Den co den, tak víte, že tam také není úplně obyčejný
normální způsob vyprávění (recenze zde).
Odpočítáváme minuty do okamžiku, kdy Avery zahne na Ryanovu příjezdovou cestu. Odpočítáváme vteřiny do okamžiku, kdy Ryan otevře dveře a vyjde ven. Protože víme, že nejlepším lékem na pochyby je přítomnost. Kouzlo se vzdáleností přirozeně bledne. Ale blízkost – no když to funguje, blízkost kouzlo ještě umocňuje.(s. 47)
Je docela škoda, že mě tohle rozptylovalo, protože jinak má
kniha neskutečnou hodnotu. Ani tak ne tím samotným příběhem, ale mám z ní
pocit, jako by autor chtěl do světa vykřičet poselství a tím je, že bychom
neměli někoho soudit podle sexuální orientace, snažit se to, co je jiné,
vymítit nebo dokonce vyléčit. Říká, že máme brát lidi takové, jaké jsou a nebát
se neznámého. Myslím, že to je rozhodně něco, co by si měl vzít každý
z nás vzít k srdci a řídit se tím. I když to vypadá, že
v dnešním světě to mají gayové jednoduché, tak tomu určitě tak není.
Zkuste si například představit, jak vy sami něco takového oznamujete rodičům.
Nevím, jak ti vaši, ale moji by moc nadšení nebyli… A to je jednadvacáté
století…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.