Úžasná Zeměplocha: Barva kouzel - Terry Pratchett

Když si myslíte, že vás už nic nepřekvapí…

Autor/ka: Terry Pratchett
Originální název: The Colour of Magic
Rok vydání: UK 1991 / CZ 2007
Nakladatelství: UK Corgi Books  / CZ Tallpress
Překladatel/ka: Jan Kantůrek
Počet stran: 292

Mrakoplaš je ten nejnemožnější čaroděj, kterého jste kdy viděli. Umí totiž jen jedno zaklínadlo a ještě neví jaké. Jediné v čem vyniká, jsou jazyky, což se náramně hodí, když do dvojměstí Ankh-Morpork dorazí jeden zvláštní človíček se čtyřma očima a zavazadlem na stovce malých nožiček.

Nevědí, co si s ním počít, protože žádného turistu ve městě ještě neměli, a tak dělají to jediné, co opravdu umějí – snaží se ho obrat o všechny peníze. Nakonec si turista Dvoukvítek najme Mrakoplaše jako svého průvodce, protože čaroděj je jediný, kdo mu v těchto končinách rozumí. Dvoukvítek chce vidět spoustu naprosto nesmyslných věcí a protože čarodějovi dobře platí, tak ten mu všechno ochotně ukazuje. Později se však dostanou do spousty nesnází, kde musí vše stranou a oni se musejí spolehnout jeden na druhého.

Skříňka prohlásila: „Máš to marný, došla mi růžová.“

Těsně před očima se mu otevřela dosud neviditelná dvířka. Z nich se vyklonil malý, zelený a neuvěřitelně bradavičnatý humanoidek, strčil mu pod os pařátek, ve kterém svíral barvami pokrytou paletu, a zaječel mu znovu přímo do obličeje.

„Nemám růžovou, jasný!?“ pištěl homunkulus. „Mačkáš jako blázen ten knoflík, ale jakej to má smysl, když došla růžová, co? Dyž sis chtěl ušetřit růžovou, neměl si chtít obrázky všech těch mladejch dam, žádný šaty, samá pleťovka. Vod teďka jedu černobílý, jasný?“ (s. 55)

Terry Pratchett je klasika, základ fantasy. Takže když jsem na knihu narazila v knihovně, rovnou šla se mnou. Docela jsem se toho bála, protože to přeci jen není psáno úplně obvyklým tuctovým způsobem a navíc – někdo ho miluje, někdo ho nesnáší. A já nechtěla být jedna z těch druhých.

Zdroj

Ze začátku příběhu jsem stále byla poněkud skeptická, protože svět, který je placatý a který leží na čtyřech obřích slonech stojících na krunýři želvy, která pluje vesmírem… je zkrátka něco, co je dost šílené. Ale je to fantasy a já se snažila to tak brát. Nicméně věřte, že výše zmíněné je to nejnormálnější, co v knize lze najít. Avšak po pár stranách jsem si na zvláštní místy až ironický styl psaní zvykla a začala si knihu pořádně užívat. Vždy když jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí, vyrukoval autor s něčím novým a ještě nepředvídatelnějším. Až do samotného konce (posledního řádku) jsem se neodvažovala odhadovat, jak vše skončí. A musím říct, že to bylo další překvapení.

Abych řekla pravdu, originální je v tomto světě naprosto všechno a všechno je to skvěle promyšlené. Ať už je to fyzika, roční období, čarování, politika, nebo třeba duha či fotoaparát. A ač se zdá, že vše v knize je jeden velký vtip a sranda, není to pravda. Když dáváte pozor, najdete tam hloubku, narážky na problémy v dnešním světě a mnohem víc.

Jsem opravdu ráda, že můžu říct že odteď se řadím k milovníkům Terryho Pratchetta. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí nechat mysl naprosto zaplavit fantazií, ztratit se v cizím světě a uniknout od dnešního uspěchaného světa někam, kde je to ještě šílenější.