Dreamologie - Lucy Keating

Když se sny stanou skutečností...

Autor/ka: Lucy Keating
Originální název: Dreamology
Rok vydání: USA 2016 / CZ 2016
Nakladatelství: USA HarperCollins  / CZ Yoli
Překladatel/ka: Jana Jašová
Počet stran: 336

Hodně dětí má své imaginární přátele a taková byla i Alice. Jejím přítelem byl Max a skoro každou noc se vídali ve snech. Milovala ho, i když věděla, že není skutečný.  A pak přišlo stěhování.
Z New Yorku do Bostonu. Od známého k neznámému. Od přátel do samoty. Ale to netušila, co ji tam čeká. Potká hned dva kluky – jeden je skutečný a jeden přímo snový. A co je tajemné CVS? A co se stane, když se začne stírat hranice snů a reality?

„Kdybych umřela, chtěla bych, aby se mnou pochovali tebe.“ Otočím se k němu, abych na něj viděla.
          „Tak to díky, kotě,“ ušklíbne se. „Tohle je zatím ta nejděsivější věc, co jsi mi kdy řekla.“ (s. 9)

Kniha se čte vyloženě sama a to až neuvěřitelnou rychlostí. Strany ubíhají jedna za druhou, že si to ani nestačíte uvědomit a jste na konci. Na tom má do jisté míry podíl také příběh, který je tak neurčitý, obyčejný, zvláštní, originální, reálný, nereálný atd., že prostě nejde najednou se zastavit, zvednout se a říci: „Tak a teď jdu dělat něco jiného.“ Ne. To opravdu nejde. Cítila jsem přímo nutnost otáčet list za listem, číst kapitolu za kapitolou, a tak se nevyhnutelně blížit konci, kde jsem pak litovala, že jsem nečetla pomaleji, protože jsem najednou nevěděla, co dál.

„Lidi nemůžou přestat něco cítit jen proto, že to po nich někdo další chce,“ pronesla jsem k Oliverovi tišším hlasem. „Ale tomu bys nerozuměl.“ (s. 218)

A když už jsme u toho příběhu… Je neuvěřitelné, jak autorka dokáže navodit pocit toho, co prožívají hlavní hrdinové. Představte si, že nevíte, co je sen a co je realita. Že hranice mezi těmito dvěma součástmi našeho života se stírá a vy nevíte, zda sníte, nebo bdíte. Že není tak jednoduché si to představit? Pak sáhněte po téhle knize a uvidíte, co myslím, protože to je přesně to, co autorka dokázala – setřít hranici mezi sny a realitou.

„Jsem prostě šťastná. Kéž by to takhle mohlo zůstat.“
          „A proč by nemohlo?“ zeptal se upřímně zmateně Oliver.
          „Protože věci se mění,“ odpověděla jsem.
          „Ne, když jim to nedovolíme.“ Pokrčil rameny, jako by to bylo tak prosté. A já zatoužila, aby opravdu bylo. (s. 259)

A teď obálka. Musím říct, že se vážně povedla. Je jednoduchá, ale zároveň složitá. Je v ní pár barev, ale zároveň moc. Působí jemně, ale i záhadně. Zkrátka přímo vybízí k tomu, aby po ní člověk sáhnul. Líbí se mi ty přivřené oči na přední straně, které znázorňují sny a ty otevřené na zadní straně, které představují den – realitu. Nesmírné kouzlo je i ve vlasech té „dívky“, protože jejich barva je neurčitá, proměnlivá a magická.

Zkrátka nádhera.