Láska v prachu hvězd - Krystal Sutherland

Nenechme se oklamat prvním dojmem.

Autor/ka: Krystal Sutherland
Originální název: Our Chemical Hearts
Rok vydání: AU 2016 / CZ duben 2017
Nakladatelství: AU Koala Idependent / CZ Yoli
Překladatel/ka: Ondřej Kronich
Počet stran: 304

Henry Page je naprosto průměrný středoškolák, který však musí dost dřít, aby se vyrovnal sestře a dostal se na dobrou vysokou. Také usiluje o kariéru ve školních novinách, což se mu celkem daří, než mu do života vstoupí Grace.

Holka, která je na škole nová a která k sobě za žádných okolností nikoho nepustí a všechny se snaží jakýmkoli způsobem odehnat. Ale i přes všechnu snahu na sebe ve škole stále narážejí a Henry je odhodlaný zjistit, proč je Grace taková a jaká nešťastná událost může za její zraněnou nohu.

„Ráda mám připravené odpovědi, když se mě člověk zeptá na něco o mně. Chci říct, když sama nevím, kdo jsem, jak to má vědět kdokoliv jiný?“ (s. 42)

Tak jo, tohle bylo asi to nejobšírnější shrnutí děje, jaké se mi kdy podařilo, protože vůbec neodpovídá pravé podstatě knihy, ale věřte, že lépe to prostě nezvládnu. Tahle kniha se slovy téměř nedá popsat. Až tak je výjimečná. Musím říci, že jsem od ní moc nečekala, ať už kvůli obálce (k tomu později) nebo kvůli anotaci, která zní jako klasická lovestory. Ale kniha překvapila naprosto na všech frontách.

Nemohu říct, že mě pohltila už po pár stranách, protože tomu tak nebylo.  Ze začátku se příběh zdá dost zvláštní, jako kdyby na sebe chtěl uměle upoutat pozornost svými až „podivnými“ postavami. Grace mi byla dost nesympatická, nepříjemná a hlavní hrdina takový „nemastný, neslaný“. Vzápětí však začne nabírat na obrátkách a to už jsem se pak nadobro rozloučila s realitou a nechala se plně vtáhnout do tohohle fiktivního světa.

Verze třetíProtože jsem si nikdy neuvědomil, že se člověk může zamilovat do lidí stejně, jako se zamilovává do písniček. Jejich melodie nemusí člověku zpočátku nic říkat, je neznámá, ale rychle se změní v symfonii, která se ti zaryje do kůže; v hymnu kolující pavučinou tvých žil; v harmonii našitou do výstelky tvé duše. (s. 101)

Měla jsem pocit, že na mě autorka použila legilimens, prohledala mi myšlenky, a pak z toho, co našla, napsala tuhle knihu. Zkrátka je to, jako bych ji psala já. Je to přesně to, co bych kdy chtěla číst. Jsou tam narážky na mé oblíbené knihy, filmy, zpěváky, na moji oblíbenou zemi… Prostě tohle nemůže být náhoda! Nehledě na to, že Henry je povahově úplně stejný jako já. Zvědavý, nespolečenský pesimista, který rád čte, píše a sní. Ano. To je přesně on.

„Copak má láska vyvolávat takovýhle pocity?“„Ne, to ne, hošku. Nevěřím na ty cancy typu láska tě povznese, tam kam patříme, ale řekla bych, že tě ani nemá dostávat do sraček.“ (s. 271)

„Příběhy se šťastným koncem jsou jen příběhy, které ještě nebyly dovyprávěny.“ (s. 263)

Skvěle osvěžující jsou také různé prvky, které zpestří čtení. Jako například esemeskové dialogy, citáty, verše, flashbacky nebo třeba powerpointová prezentace. Prostě se to díky tomu ještě lépe a rychleji (což vlastně není dobře) četlo.

A teď k názvu a obálce… Tak nejprve název. V originále se kniha jmenuje Our Chemical Hearts, což mi jednak přijde mnohem více vystihující, ale také mnohem poetičtější. I když chápu, že je to jen subjektivní názor, ale proč není český překlad alespoň trochu podobný? A obálka. Ano, tentokrát příběh více shrnuje ta česká, ale ta originální se mi líbí více. Je taková minimalistická a mám dojem, že i přes to, že nevystihuje tak dobře příběh, tak lépe vyjadřuje podstatu knihy. Také na mě ta česká působí dost „tutovým“ a „béčkovým“ dojmem. Asi tím množstvím prvků a barev.

Ale to samozřejmě nemá žádný vliv na to, jaká kniha je a já si troufám říci, že je to jedna z nejlepších (ne-li úplně nejlepší), jaké jsem kdy četla. A to nemyslím jen v tomto žánru ale celkově. Takže skládám autorce za tento mistrovsky napsaný debut obrovskou poklonu a budu napjatě vyhlížet její další práci. Jak je trefně řečeno v jedné „greenovce“ – četla bych i její nákupní seznam.