Autor/ka: Becky Albertalli
Originální název: Simon vs. The Homo Sapiens Agenda
Rok vydání: USA 2015 / CZ 2017
Nakladatelství: USA HarperCollins / CZ Yoli
Překladatel/ka: Anna Vrbová
Počet stran: 296
Simon ví, že je gay, ale ještě se necítí na to, aby o tom řekl ostatním. Ví to jen jeho emailový kamarád Blue.
Simon neví, kdo Blue je, ale ví, že s ním chodí do školy a že je taky gay. Shodou nešťastných náhod se tyto emaily dostanou do nesprávných rukou a Simon je vystaven velkým nepříjemnostem. Ještěže celou situaci zachraňuje jeho oblíbená sladkost Oreo. Vždyť ho přeci lze jíst pořád – k snídani, k obědu i k večeři…
Simon neví, kdo Blue je, ale ví, že s ním chodí do školy a že je taky gay. Shodou nešťastných náhod se tyto emaily dostanou do nesprávných rukou a Simon je vystaven velkým nepříjemnostem. Ještěže celou situaci zachraňuje jeho oblíbená sladkost Oreo. Vždyť ho přeci lze jíst pořád – k snídani, k obědu i k večeři…
Blue,
Jsem nadšený, že máš k snídani Orea. Jsem nadšený tvojí obrovskou bagetou.
Ale teď k věci. Několikrát jsem to napsal, zase vymazal a pokoušel se to líp formulovat. Nejde mi to, takže to řeknu na rovinu: Chci vědět, kdo jsi.
Myslím, že bychom se měli setkat osobně.
S láskou,
Jacques (s. 143)
Kniha už na první pohled zaujme zajímavou obálkou, neobvyklým názvem a také poutavou anotací. Musím říci, že to je hodně důležité a takhle zdařilé se to nevidí moc často. Oceňuji také detaily jako třeba černé tečky po celé obálce představující drobečky Orea.
Příběhy s touto tématikou čtu ráda, protože nikdy nejsou „o ničem“. Když už ho někdo napíše, tak jím chce něco předat nebo sdělit. Zkrátka mám pocit, že taková témata mají smysl. A tahle kniha mi to jen potvrdila. Nečekejte v ní žádné hluboké myšlenky, ale myslím, že to, že jsem ji přečetla v podstatě za dopoledne, je důkaz, že je opravdu dobrá. Příběhová linie mě pohltila a odmítla mě pustit až do poslední strany. Nemluvě o ohromné chuti na Oreo, které jsem však v tu chvíli neměla u sebe (takže jestli se rozhodnete číst – kupte si Oreo).
Simon mi byl už od počátku hodně sympatický a dokázala jsem se do něj bez problému vžít, a to i přesto, že se nemusím potýkat s jeho situací. Byla jsem smutná, když byl smutný on. Byla jsem veselá, když on se smál. Bála jsem se, když mu hrozilo nebezpečí. Prostě jsem se na chvíli stala někým jiným, v jiném světě. A že mě to bavilo! Prostě se na chvilku zastavit, zapomenout na realitu a potýkat se s problémy někoho jiného – splněný sen.
A ta jeho neutuchající láska k Oreu… Hned jak jsem měla možnost, koupila jsem Oreo a udělala si Oreový koktejl. Jestli jste na něj taky dostali chuť, tak tady je recept podle Simona Spiera:
Ingredience: Oreo, mléko
Doba přípravy: chvilička
Postup: V misce rozdrtíme dvě sušenky Oreo. Směs přesypeme do sklenice a celé zalijeme mlékem. Pak už jen promícháme a je hotovo. Samozřejmě lze dozdobit šlehačkou či zmrzlinou.
Skvělá recenze, mě si rozhodně nalákala, jen si knihu asi koupím v aj :)
OdpovědětVymazatRozumím. :) Taky bych četla převážně v aj, kdybych v ní byla trochu lepší. :D
Vymazat