Minulost a budoucnost neexistují, skutečná je jedině přítomnost.
Autor/ka: George Orwell
Originální název: Nineteen Eighty-Four
Rok vydání: USA 1949/ CZ 2009
Nakladatelství: USA New American Library/ CZ Levné knihy
Překladatel/ka: Eva Šimečková
Počet stran: 264
Winston Smith žije v Londýně. Právě je rok 1984 (nebo 1983?), Anglie neexistuje a všemu vládne Strana v čele s Velkým bratrem, kterého lidé stále vídají na plakátech, ale ve skutečnosti ho nikdy nikdo neviděl.
Vše podléhá přísným pravidlům, lidé je musí dodržovat a soukromí neexistuje. Winston pracuje na Ministerstvu hojnosti, kde přepisuje minulost. Ano, je to tak, všechna minulost je falešná - změněna tak, jak ji Strana potřebuje. Ale co když se někomu tenhle systém znelíbí a rozhodne se jít proti němu? Přežije?
Tuhle knihu jsem si vybrala k povinné četbě, takže jsem od ní moc neočekávala, jako od každé povinné četby (vím, že je to špatné, ale s tím už nic neudělám), ale mile mě překvapila. Čte se dobře, není psána archivním jazykem, má zajímavý příběh.
Obsahuje spoustu skvělých myšlenek, jak politických, tak vědeckých a filozofických, což je obdivuhodné, když uvážíme, že ji Orwell psal ve čtyřicátých letech (což je celkem dávno).
Takže pokud nad ní váháte, rozhodně se do ní pusťte, protože vám umožní pohlédnout na svět, ve kterém existujeme, nebo ve kterém bychom existovat mohli, jinýma očima.
Vše podléhá přísným pravidlům, lidé je musí dodržovat a soukromí neexistuje. Winston pracuje na Ministerstvu hojnosti, kde přepisuje minulost. Ano, je to tak, všechna minulost je falešná - změněna tak, jak ji Strana potřebuje. Ale co když se někomu tenhle systém znelíbí a rozhodne se jít proti němu? Přežije?
Tuhle knihu jsem si vybrala k povinné četbě, takže jsem od ní moc neočekávala, jako od každé povinné četby (vím, že je to špatné, ale s tím už nic neudělám), ale mile mě překvapila. Čte se dobře, není psána archivním jazykem, má zajímavý příběh.
Obsahuje spoustu skvělých myšlenek, jak politických, tak vědeckých a filozofických, což je obdivuhodné, když uvážíme, že ji Orwell psal ve čtyřicátých letech (což je celkem dávno).
„Kdo tě udal?" zeptal se Winston.
„Moje dcerka," řekl Parsons s jakousi žalostnou pýchou. „Poslouchala klíčovou dírkou. Slyšela, co jsem říkal, a hned druhý den si to štrádovala k patrole. Na takovýho prcka je to výkon, co? Vůbec jí to nemám za zlý. Fakticky jsem na ni pyšný. Každopádně to dokazuje, že jsem ji vychoval ve správném duchu." (s. 207- 209)Také je v ní krásně ukázán každý aspekt lidského života. Co člověk potřebuje, bez čeho nedokáže žít, kvůli čemu je schopen zabít a co vše dokáže udělat jen aby se někomu zavděčil a také jak snadno se dají lidé o něčem přesvědčit.
Takže pokud nad ní váháte, rozhodně se do ní pusťte, protože vám umožní pohlédnout na svět, ve kterém existujeme, nebo ve kterém bychom existovat mohli, jinýma očima.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.